Psychosomatika není alternativa

Psychosomatika je v posledních letech stále více skloňována jak v médiích, tak v hovorech běžných lidí. Nabízím malé zamyšlení nad tím, co psychosomatika je a není.

Přetechnizování a redukcionistický přístup k nemoci a lidskému zdraví moderní medicínou tlačí pacienty často do oblastí tzv. alternativních metod léčení. V pojmu „alternativní léčení“ se skrývá vše od  lidových léčitelů, bylinkářů, čarodějnic, kartářek, všemožných masérů, zázračných diagnostických metod, šamanů, andělských terapií až po vymítače ďábla – kam osobně řadím i radikální způsoby všemožných diet či různé druhy koučinku a psychoterapií.

Nemíním soudit ani jednu z uvedených metod – byť ne se všemi souzním – přijde mi, že za určitých okolností mohou pomoci, či dokonce člověku zachránit život a zdraví. To, nad čím se však zamýšlím, je, že do šuplíku „alternativa“ spadá i psychosomatika.  O tom, že se o žádnou alternativu moderní medicíny nejedná, shrnu pár důvodů.

Co je psychosomatika?

Pro jistotu si neodpustím krátkou poznámku, že se slovo psychosomatika skládá ze dvou slov „psýché“ duše, psychika  a „soma“ neboli tělo… tedy zaměření se na tělo a na duši.

Přiznám se, trochu mě překvapila definice na Wikipedii, která píše : „Psychologické faktory somatických onemocnění zkoumala i psychosomatická medicína, která potvrdila vztah mezi tělesným stavem a psychickými i emocionálními složkami„. Tento „objev“ mi bez veškeré ironie přijde srovnatelný s nedávno kolujícím postem na FB „američtí vědci potvrdili, že rakovina varlat postihuje nejčastěji  muže“.  Naskýtá se totiž otázka, kdo je vlastně člověk – tělo nebo duše? Logická odpověď je, že obojí. Lze pak tedy rozdělovat pochody tělesné a duševní? Jen si vzpomeňte, co udělá s psychikou jen to, že se vám chce třeba čůrat a žádný záchod ani vhodný keřík není v dosahu – jak se vám v takové situaci naprosto převrátí žebříček hodnot, jak se vám změní myšlení, jak se vám změní vnímání reality…. A to mluvíme jen o přeplněném močovém měchýři. Samozřejmě to funguje i naopak – kdo z nás nezažil ty situace, kdy při stresové zátěži pořád běháme na záchod. Tělo a duše jsou dvě strany téže mince a jen záleží na tom, z které strany se na ni díváme.

 

Tělo a duše jako dvě strany téže mince

Navíc se tato „mince“ (člověk) nachází v nějakém prostředí, které má nezanedbatelný vliv na to, jak nám je. Představte si, že sedíte v místnosti, kde je horko a vydýcháno. Vaše tělo začne odpovídat tím, že se začnete potit, citliví jedinci mohou začít kolabovat. Naše nervy běží na plné obrátky, jsme nervózní, přemýšlíme už jen o tom, jak se dostat ven. Jistě se můžeme i ke svým spoluobčanům v místnosti chovat nerudně, každá drobnost nás naštve.

Obdobné vlivy a stavy se nám dějí ve všech oblastech života. Pak si můžeme klást onu otázku, zda bylo dříve vejce nebo slepice – tedy, zda se vyskytl dříve problém psychický nebo fyzický. Když je někdo ve stresu, často ho začnou bolet záda. Nebo naopak když vás začnou bolet záda, pěkně vás to vystresuje, protože se nemůžete soustředit na práci, dělat to, co vás baví bez bolesti. Je tedy bolest zad způsobená psychikou nebo se kvůli bolestem dostáváme do psychického dyskomfortu?

Psychosomatika nahlíží na člověka jako na bytost, který má duši, tělo, vztahy, názory, postoje, víru či nevíru – odborným termínem pohled bio-psycho-socio-spirituální.

K čemu to může být dobré? Třeba k tomu, že když člověk přijde na to, co se marně pokouší udržet na svých bedrech a objeví nějaké jiné možnosti řešení, bolesti bederní páteře ustanou nebo se alespoň zmírní. Navíc již mnohdy ono uvědomění výrazně oslabí fyzické obtíže. Když přijde např. na to, jaké křivdy mu leží v žaludku a jakýmkoli způsobem se s nimi vypořádá, ať už konkrétními činy či pouze změnou svého postoje, začne ustupovat chronická gastritida (zánět sliznice žaludku) a pálení žáhy. Takto bychom mohli pokračovat ještě dlouho… netřeba zdůrazňovat, že proces úzdravy funguje i opačným směrem. Např. po dobré masáži se nám uleví i na duši, po sauně se cítíme očištěni od psychických tenzí, tancem můžeme setřást černé můry atd. atd.

 

Cestou ven z problémů se zdá být cesta dovnitř, do svého nitra

Co je však důležité zdůraznit – neexistuje jediná jedna cesta, jak psychosomaticky léčit nějaký zdravotní problém, protože neexistuje jedna jediná příčina tohoto problému. Je třeba se vydat na dobrodružnou cestu do svého nitra a neztratit odvahu pokračovat… trošku jako v pohádkách často zmiňované „ať se bude dít cokoli, nesmíš zastavit ani se otočit“… anebo můžeš… na chvilku si odpočinout, vzít si prášek, když je nejhůř … a pak zase pokračovat dál.

K čemu by tedy psychosomatika měla být alternativa? K přístupu, že nemoc je pouze tělesná a proto je třeba tělo jako každý jiný stroj opravit? Přijde mi tristní, že se západní způsob přemýšlení o zdraví zasekl na dogmatu takto absurdním.

Pro mě psychosomatika alternativou není, jedná se o nazírání na lidskou bytost v celém širokém kontextu a v tomto kontextu se také hledá vhodná cesta k úzdravě.

Šťastnou cestu přeji… a i když možná zatím nevidíte na její konec, třeba ve výhledu stojí nějaké daleké obzory, odkud ten výhled teprve bude stát za to :-)!

Vaše Tereza

Publikováno v Blog