Bolesti zad jako zrcadlení našich nepřijímaných postojů

Bolesti zad jsou jednou z nejčastějších příčin pracovní neschopnosti a vyznačují se častým opakováním, dlouhodobým trváním obtíží.

Postoj fyzický a psychický

Záda a jimi procházející páteř jsou hlavní a nejdůležitější složkou postoje – tedy postoje fyzického. Jak už to tak v přírodě chodí, stejné principy se stále opakují v malém i velkém. Stejně je to i s postojem.

A vlastně nám tuto možnost nabízí i sám český jazyk:

  • postoj = postura, držení těla
  • postoj = je názor nebo připravenost k činu ve vztahu s určitým problémem nebo volbou (wikipedie)

Pokud přijmeme symbolickou představu těla jako projekčního plátna duše, kde jinde by se mohly naše postoje ke světu reprezentovat výrazněji než na postoji/držení těla. Vnitřní a vnější postoj člověka má mnoho společného. Mnoho přirovnání vysvětlující spíše povahu člověka se opírá o popis vnějších projevů:  „je to rovný člověk“ nebo naopak „je to křivák“, „ten se hrbí, plazí“, ten je „tvrdošíjný“ nebo naopak „ten je měkkej“.

Velmi často pracujeme se změnou vnějšího postoje tak, abychom zamlžili náš postoj vnitřní. Z tohoto důvodu je tak důležité stát v pozoru u vojáků, kteří uvnitř prožívají mnohdy nejhorší ponížení. V běžných situacích snadno poznáme nepřirozený postoj, který neodpovídá vnitřnímu rozpoložení nějakého člověka. Ještě stále nám totiž zůstaly – převážně na nevědomé rovině – instinkty našich zvířecích předků, proto takové neverbální signály komunikují mnohdy více než slova.

V nemocí změněném postoji se projevuje stín osobnosti

Z pohledu psychosomatiky nám postoj zaujímaný vinou nemoci – neboli takový postoj, který by člověk dobrovolně nezaujímal, ale nemoc ho donutí – ukazuje, čemu se člověk vzpírá. V chorobně pozměněném postoji se projevuje stín osobnosti, se kterým nechceme mít nic společného. Na konkrétních příkladech, pokud bychom věc velmi zjednodušili , můžeme u pacientů s Bechtěrevovou chorobou objevit jistou neohebnost a strnulost ega, kterou si odmítají připustit – naopak u kulatých zad a hrbu se může jednat o projev vnitřně neprožité pokory.

Běžné bolesti zad lze vysvětlit zvýšeným svalovým napětím, které v oblasti páteře obratle proti sobě, dráždí vystupující nervy. Dochází pak k bludnému kruhu, kdy zvýšené napětí vytváří bolest a ta reaktivně zvyšuje svalové napětí. U většiny těchto pacientů nalezneme potlačenou reakci na stres. Jednak je to strachem z nevhodného chování – obava z toho, že by mohli podniknout agresivní  protiútok proti stresoru, za druhé pak potlační útěkové reakce, s čím je spojené potlačení úzkostného afektu. Často jde dokonce o oba tyto jevy současně a tím jsou do svalů posílány protichůdné impulzy, které v souhrnu zvýší svalovou strnulost. Člověk pracující pod autoritativním šéfem si nemůže dovolit bez ztráty zaměstnání svého šéfa fyzicky napadnout, ani okamžitě utéct ze zaměstnání. Tento konflikt pak prožívá na úrovni těla, bolestí zad. Ke konkrétním konfliktům tohoto typu se v dnešní době přidávají další stresory, neboť doba přeje mladým, vzpřímeným, úspěšným, vždy potentním. Zvláště u mužů souvisí bolesti zad také se ztrátou autority v rodině, se subjektivně nedostatečným finančním ohodnocením, selháním v intimně-sexuální oblasti.

Psychosomatická léčba chronických bolestí zad

Léčba těchto stavů je pozvolná a komplexní. Zaměřuje se nejprve na celkové zklidnění, uvolnění jak fyzických, tak psychických napětí cestou fyzioterapie, balneoterapie, nácvik správného držení těla, fyzické cvičení.  Následně přichází na řadu psychoterapie – nejlépe orientovaná na tělo – kde se pacient učí prožívat a vnímat veškeré části svého těla a učí se řízeně uvolňovat svaly v oblasti páteře. Velmi efektivní jsou i dynamické směry psychoterapie, kde má možnost se pacient vědomě zabývat svým konfliktem mezi závislostí a svobodou, kontrastu mezi méněcenností a vykonáváním velkých činů.

 

„Skřípnuté ploténky uvolní chiropraktik, když náhlým trhnutím nebo tahem vyprostí do sebe zaklíněné obratle a umožní jim, aby našly opět přirozenou vzájemnou polohu. Napravit se dají stejnou metodou i uskřinuté duše. Je třeba je mocným škubnutím vymknout z jejich dosavadní polohy, aby se mohly nově zorientovat a najít. Tohoto škubnutí se stísnění lidé bojí stejně, jako pacienti chiropraktického zákroku. Hlasité lupnutí věští v obou případech úspěch.“

( Thorwald Dethlefsen, Ruediger Dahlke – Nemoc jako cesta)

 

Úspěšné lupnutí!

Tereza